10 nejčastějších mýtů a omylů ve světě vína + ještě 1 navíc
Víno, vinohradnictví a vinařství doslova vybízí ke vzniku legend a všelijakých příběhů. Mýtů a omylů zde koluje nespočet. Pojďme se podívat na ty nejoblíbenější a nejčastěji zaznívající všude tam, kde proudí ušlechtilý mok.
Pálava je sladké víno
Snad nejčastěji zaznívající nesmysl. Pálava je odrůda révy vinné. Jako každá jiná může dát víno suché i sladké. Záleží na záměru vinaře. Každý zralý hrozen má v sobě určité množství cukrů. Podle míry prokvašení vylisovaného moštu zůstane ve víně tzv. zbytkový cukr. Suchá vína kvašením přemění skoro všechen cukr v moštu na alkohol. Sladká vína si ponechávají více zbytkového cukru. Pálava proto může mít podobu sladších, ale rozhodně i suchých (a krásných) vín.
Nejdražší víno je nejlepší víno
Cena vína odráží náklady na jeho výrobu, kupní sílu obyvatelstva, výjimečnost produktu a často i ego vinaře. Velmi kvalitní vína budou pravděpodobně i ta dražší vína, problém je ale pořád v jediné věci: subjektivita. Nejlepší pro jednoho nemusí nutně platit i pro druhého. Cena může být proto jen vodítkem při hledání kvality, často ale zavádějícím. Velmi uspokojivým okamžikem pro každého milovníka vína je najít skvělé víno za pár korun.
Stříbrná medaile = druhé nejlepší víno
Medaile jsou ve světě vína velmi ošidnou záležitostí. Laik by byl asi mnohdy zklamán, kdyby se dozvěděl, že jeho stříbrně ohodnocené víno nebylo na dané soutěži druhé nejlepší, ale třeba 258. v pořadí. Čím to je? Drtivá většina soutěží přisuzuje vínům medaile ne dle absolutního pořadí, ale dle dosažených bodů. Příklad: stříbrné medaile dostávají třeba v Salonu vín České republiky vína se ziskem minimálně 84 bodů a jedná se o vína až z druhé stovky. U soutěží pod patronací OIV jsou stříbrné medaile udělovány vínům, která dosáhla na 83–85,99 bodů. Na těchto soutěžích bývá medailemi oceněno až 30 % všech vín. U menší soutěže s 1000 přihlášených vín tedy medaili většinou dostane i víno 300. v pořadí.
Láhev se musí dopít
Víno nevyhledávám, protože nezvládnu dopít celou lahev. Je záhadou, kde se tento mýtus vzal. Ani ve školce už nemusíte dojíst kolínka s rajskou, proto ani láhev vína není nutné doma dopít celou. Existuje mnoho sofistikovaných uzavíracích systémů na lahve, ale postačí i obyčejná korková zátka a uložení načaté lahve do lednice. Mnoha vínům dokonce pár dní čekání po otevření jen a jen prospěje.
Kdo pije víno každý den, je alkoholik
Všimněte si, kolik lékařů pohoršeně pozdvihne obočí, pokud jim na dotaz, zdali pijete alkohol, odpovíte, že ano, denně. Fakt, že střídmé popíjení vína je v západních kulturách běžnou součástí dne, se u nás pořád ještě jaksi neuhnízdil. Víno jako každodenní součást životního stylu se u nás stále setkává s nepochopením. Existuje přitom mnoho studií tvrdících, že mírné a pravidelné popíjení vína je zdraví neškodlivé, ba spíše prospěšné. Ostatně ukažte mi alkoholika, který by vydržel u jednoho deci vína za den.
Dalších 5 mýtů a omylů
Ve vinici roste víno
Toto tvrzení obzvláště vinohradníci a akademická vinná sféra doslova nesnášejí. Ve vinici roste réva vinná, víno z ní vzniká až za účasti a přispění vinaře. Víno tedy neroste na vinici, víno je v lahvi.
Bílé a červené se nemá střídat
Když budu střídat bílé a červené, nebude mi špatně? Ne, nebude, další z mýtů a omylů. Nevolnost vzniká z přemíry přijatého alkoholu, nikoliv z jeho míchání v podobě různých druhů vín.
Růžové víno je směs bílého s červeným
Není. Ba dokonce je to zákony Evropské unie a mnoha dalších států vysloveně zakázáno. Výjimkou jsou růžová Champagne. Smíchání bílých a modrých hroznů před lisováním či bílého a červeného moštu povoleno je. Vizte třeba náš tradiční Ryšák.
Šroubový uzávěr je jen pro levná vína
To by vás třeba v sousedním Rakousku hnali! Celá řada vín – a to nejen zde – je baleno do lahví se šroubovým (nebo skleněným) uzávěrem a nejedná se ani zdaleka jen o levnější vína. Pravdou je, že právě Rakušané milují vína mladá a praktický „šroub“ vínům sluší a postačuje. Ale i velmi vážná a ne úplně levná červená vína zde nezřídka najdeme se šroubovacím uzávěrem.
Červenému vínu sluší pokojová teplota
Ano, ale musíme si říci, že pokojová teplota už není, co bývala. Dřívější teploty v domech kolem 16 stupňů byly pro červené víno ideální. Dnešních domácích 22 a více stupňů už by z vína udělalo těžko pitelnou tříslovinovou a alkoholovou tekutinu.
A ještě jeden mýtus navíc: pro ty, co nerozumějí vínu
„Nalijte mi, co máte, já v tom stejně nic nepoznám.“ Velmi častá věta těch, kteří v návalu sebereflexe odhodí jakoukoliv snahu učit se. Prakticky každý má ale schopnosti rozeznávat vůně a chutě a i u poznávání vína je využít. Jen to chce zkoušet a naslouchat. Vzpomínám si na jednu pradávnou degustaci pro novináře. Jeden kolega-lajk po skončení oficiální části postával u nedopitých lahví se smutným výrazem. Nabídl jsem se, že mu naliji, co mu chutná. Načež zazněla ona úvodní věta. Zželelo se mi ho a vybral jsem Muškát moravský se slovy: „zkuste toto víno, určitě poznáte muškátový ořech ve vůni i chuti“. Rozzářené oči kolegy po jeho prvním vinném prozření byly nezapomenutelné.
