Rozhovor s… Mariam Rakviashvili, velvyslankyně Gruzie v Česku

Vzájemná inspirace, sdílení zkušeností a výměna informací. To je podle Mariam Rakviashvili, velvyslankyně Gruzie v České republice, cesta, po které se může ubírat spolupráce gruzínských a moravských vinařů.

Rostoucí oblibě gruzínských vín napomáhá naturální trend; řada moravských vinařů vsadila na kvevri vína. Gruzínští vinaři zase mohou od moravských kolegů načerpat zkušenosti s marketingem a prosazováním na nových trzích. Podle paní velvyslankyně v Gruzii vínem žije skoro každý. „Není to jen o alkoholu a zábavě, je to součást naší kultury a našeho životního stylu,“ říká Mariam Rakviashvili.

Jaké je vaše nejoblíbenější gruzínské víno?

Především musím říct, že Gruzie má dlouhou a bohatou tradici výroby unikátních kvevri vín. Kvevri je velká hliněná amfora, která je zakopaná v zemi. V ní víno zraje ve specifických podmínkách přirozenou cestou. Takto se v Gruzii víno vyrábí již po staletí a existují četná svědectví o tom, že v naší zemi proběhlo už na 8000 sklizní hroznů. To dělá z Gruzie kolébku světového vinařství.

Pro mě jsou kvevri vína něčím velice specifickým – chutnají úplně jinak než všechna ostatní vína. Navíc jsou plná různých prospěšných látek. A kromě toho, že skvěle chutnají, jsou kvevri vína také zdravotně prospěšná. A to je pro mě u gruzínských vín velice příznivý moment.

Máte nějakého vinaře ve vaší rodině?

Můj dědeček pocházel z kraje Kacheti a dřív víno vyráběl. U nás v Gruzii téměř každá rodina vyrábí víno, mít vlastní domácí víno je otázka rodinné tradice. Ani moje rodina v tom není výjimkou.

V Gruzii se víno nepěstuje pouze v jednom regionu, různé druhy vína se pěstují a vyrábí téměř v celé zemi. Celkově se u nás pěstuje kolem 500 odrůd, takže je to opravdu pestré. V každém regionu se pěstují odlišné odrůdy, gruzínská krajina je velmi různorodá a tak existuje taky velká pestrost vinných odrůd.

Pomáhala jste dědečkovi s vinařskými pracemi?

Ano, chodili jsme pomáhat při vinobraní. Byla u toho velká zábava. Děti sbíraly hrozny a potom je lisovaly bosýma nohama v kádi. To v Gruzii mohou dělat jen děti, dospělí ne. Vzpomínám na to moc ráda.

Mariam Rakviashvili: víno není jen nápoj, je to naše kultura

Vidím podobnost mezi moravským a gruzínským vinařstvím mimo jiné i v historickém vývoji v obou zemích. U nás na Moravě nemohla legálně existovat řekněme menší a střední vinařství. Existovaly velké vinařské závody, nebo si lidé v malých rodinných vinařstvích vyráběli víno pro svou vlastní (s)potřebu. Vinařská tradice u nás byla přetržená. Jak to v tomto ohledu vypadalo v sovětských dobách v Gruzii?

Tradice pěstování vína je u nás opravdu silná. Je to jedna z nejsilnějších tradic v Gruzii, takže ji nemohla přetrhnout ani doba Sovětského svazu. Není to vůbec jen o pití alkoholu a zábavě, tohle se týká kořenů naší kultury a historie naší země.

V dobách Sovětského svazu byla vína vyráběná v Gruzínské sovětské republice velmi oblíbená v celém Sovětském svazu, ale nejvíc v Rusku. A proto se do Ruska vyváželo ve velikých objemech. Pro gruzínské víno představovalo Rusko přirozené odbytiště. Po rozpadu Sovětského svazu jsme zjistili, že kvůli jednoduše dosažitelnému ruskému trhu a absenci konkurence kvalita našich vín poklesla. Gruzínští vinaři se zkrátka nemuseli snažit – měli jistotu, že víno prodají. Stávalo se například, že nebyl ideální ročník, hroznů nebylo tolik, ale objem dodávek už byl nasmlouvaný předem. No tak to vinaři „nějak udělali“. Ale tak to koneckonců chodilo téměř v každé oblasti sovětského hospodářství.

Čili po rozpadu Sovětského svazu jsme se posunuli do oblasti volného trhu a stali se na Rusku nezávislými. Počátky tohoto přechodu byly docela bolestivé, protože gruzínská vína nemohla konkurovat svou kvalitou. Ale nakonec se prosadila na celé řadě evropských trhů, najdete je v obchodech ve většině evropských zemí, ale třeba také na čínském trhu a na mnoha nečekaných místech.

Čím to podle vás je?

Vinaři jednoduše museli jít nahoru s kvalitou. A současně byli nuceni zlepšit marketing, design etiket a další věci, aby byli konkurenceschopnější. Takže mohu říct, že nezávislost naší země přispěla také k emancipaci našeho vinařství a ruku v ruce s tím ke zlepšení kvality.

Říkala jste, že v Gruzii existuje na 500 odrůd. To je mnohem víc, než máme na Moravě…

…ano, a stále nové a nové odrůdy vznikají. Je to nekonečný proces. Také poptávka nám diktuje potřebu reagovat na trendy. Mezi ně patří takzvaná butiková vína vyšší kvality. A také se u nás, zvlášť v souvislosti s covidem, začalo dařit online obchodům s vínem, na vzestupu je také investování do vína a vinné sběratelství.

Prozradíte nám, která z těch 500 odrůd je nejrozšířenější?

Myslím, že je to jednoznačně Saperavi. Je to červené víno plné taninů, říká se o něm, že je velmi dobré na srdce. Někteří lékaři ho u nás předepisují lidem s kardiovaskulárními potížemi.

Gruzínská velvyslankyně: Krajina jižní Moravy mi připomíná domov

Jak vám chutnají moravská vína?

Morava je velmi podobná gruzínskému regionu Kacheti, který proslavilo právě vinařství. I krajina Kacheti je podobná té moravské. Brno a jižní Moravu jsem navštívila už mnohokrát a musím říct, že mi Gruzii připomíná. A moravská vína mi chutnají. Dávám přednost lehkým, jiskřivým vínům, a taková vína moravští vinaři umějí vyrobit.

Právě včera jsem navštívila jedno moravské vinařství, které vyrábí vína podle staré gruzínské tradice v amforách kvevri. Je to bio víno, nefiltrované, naturální. A myslím, že to představuje velmi dobré spojení mezi dvěma zeměmi, dvěma regiony. Máme plány na rozvoj vztahů mezi krajem Kacheti a jižní Moravou, výměnu zkušeností mezi gruzínskými a moravskými vinaři.

Znám moravské vinaře, kteří vyrábí svá vína gruzínskou metodou kvevri. Je něco, co se naopak gruzínští vinaři mohou přiučit od svých moravských kolegů?

Ano, obě strany si rozhodně mají navzájem co nabídnout. Jednou z velkých výzev, před kterou nyní gruzínští vinaři stojí, je vstup na nové trhy. Od moravských vinařů se mohou učit v oblasti marketingu, budování značky, zvyšování viditelnosti a podobně. Gruzie má připravenou dohodu s Evropskou unií, která gruzínským výrobkům dává velkou příležitost dostat se na evropský trh, ale stále pro naše společnosti existuje pár překážek. Domnívám se tedy, že sdílení zkušeností a znalostí českých a moravských firem, jak uspět například u velkých obchodních řetězců, by našim firmám mohlo velmi pomoci.

To je možná úkol i pro jakousi „vinařskou diplomacii“. Je zvyšování povědomí o gruzínském víně součástí vaší mise?

Rozhodně. To bych chtěla říct, že zvyšovat povědomí o gruzínském vinařství není jen zájmem jednotlivých vinařů a vinařských firem. Právě proto, že vinařství v Gruzii vzniklo, je to součást našeho kulturního dědictví, a z toho důvodu se také stát a vláda snaží o podporu, rozvoj, dotování a propagaci vinařství jako takového. Není to jen nápoj, je to naše kultura.

rozhovor připravil: Honza Šmikmátor (honza.smikmator@gmail.com, +420 608 265 376)

foto: Tomáš Škoda, Lebowskyclone, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons, The Emirr, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons