Žít a nechat zemřít (1973)
První bondovka s Rogerem Moorem – Žít a nechat zemřít (1973) – přináší také první představení šampaňského Bollinger. Pokud se dá věřit zdrojům z okolí vinařství, budoucí nezlomné pouto mezi filmovou ságou a touto značkou není důsledkem lukrativní reklamní smlouvy.
Producent Albert R. Broccoli hledal pro svého agenta luxusní šampaňské produkované rodinnou firmou. Nelíbilo se mu spojení s anonymním megakoncernem. Rodiny Broccoliů a Bizotů (potomci Madame Bollinger) se skutečně setkaly, slovo dalo slovo a od roku 1973 je Bollinger nedílnou součástí filmů s agentem 007. Podrobnosti spolupráce nebyly nikdy zveřejněny, ale traduje se, že Bollinger si může vybrat, které šampaňské chce propagovat. Na každé natáčení pošle dostatečný počet vzorků, avšak neexistuje pro ně garance objevení se na obrazovce. Tuto dohodu ctí i potomci Alberta R. Broccoliho.
V bungalovu na San Monique Bond objednává přes pokojovou službu šampaňské. Nutno zmínit, že náš dabing objednávku hodně odflákl. V českém překladu objednávka zní „Láhev francouzského sektu, mírně vychlazeného, dvě skleničky.“ V originálním znění 007 objednává „I’d like a bottle of Bollinger, please. Slightly chilled. Two glasses.” Bohužel i zde považuji scénář za nedokonalý, protože neuvedení konkrétního ročníku k Bondovi nesedí.
Další Bollinger je servírovaný v hotelu v New Orleans, kdy James Bond společně s Felixem Leiterem (David Hedison) z CIA plánují další postup. Značka sice není během dialogu zmíněna, ale kapsle a krčková etiketa jasně ukazuje na Bollinger.
Šampaňské i v zajetí
Jak už bývá tradicí, pokud se James Bond dostane do zajetí, rozhodně nekončí v hladomorně. Také tentokrát, když je se Solitaire (Jane Seymour, u nás známá zejména jako doktorka Quinová) polapen drogovým magnátem Kanangou (Yaphet Kotto), dostávají šampaňské. V tomto případě nikde není žádná láhev vidět, za zmínku však stojí fakt, že je servírované do špatného typu sklenic.
Poslední odkaz na víno je spíše hypotézou. V závěrečné scéně, kdy James Bond hraje se Solitaire ve vlaku karty, stojí na stolečku prázdné sklenice. Podle tvaru se dá tipovat, že měli nějaké portské. Láhev, kterou vidíme na stolku vlevo, by dle těsnící zátky skutečně mohla portskému patřit.
V knižní předloze Bond pije Liebfraumilch. Jedná se o německé polosladké víno z oblastí Rheinhessen, Pfalz, Nahe nebo Rheingau s obsahem zbytkového cukru 18 až 45 gramů na litr. Víno tohoto označení je určeno téměř výhradně na export pro americký trh a velice často se vyznačuje podřadnou kvalitou. Při pátrání po informacích o tomto víně jsem narazil na několik značek tohoto vína prodávaných v jednom našem velkém řetězci. U žádné láhve cena nepřekročila 50 Kč.
Žít a nechat zemřít (1973)
