Vinice, palmy a jezera pod horskými štíty Alp – 2. část

Vinice, palmy a jezera pod horskými štíty aneb zájezd nejen za víny do Lichtenštejnska, Itálie, Švýcarska a zpět – část druhá.

Cestovní kancelář Travel 2002 pořádá ve spolupráci s Moravskou bankou vín každý rok různé zájezdy za vínem do cizích krajin. Letos jsem se rozhodl pro zájezd do Lichtenštejnska, Itálie a Švýcarska, který se uskutečnil v termínu 11. až 16. června 2019. Byl jsem velmi zvědavý na jeho průběh, protože z důvodu dobré znalosti místního prostředí byl organizovaný pouze cestovní kanceláří – tj. bez přítomnosti sommeliéra, což pro mě byla nová zkušenost.

První díl článku se věnoval příjezdu, prohlídce Lichtenštejnska a návštěvě zajímavých míst v Itálii v oblasti Lago di Como. Nyní se přesuneme do druhé poloviny zájezdu, která se týkala návštěvy Švýcarska 🙂

Den čtvrtý – Lago Maggiore, Locarno, Ascona, ochutnávka vín v oblasti Ticino, údolí Val Verzasco

Tento den byl opravdu hodně náročný, což jsme si uvědomili, když jsme porovnali jeho program s dny předchozími. Nejprve jsme se autobusem přesunuli do Švýcarska k jezeru Lago Maggiore do města Locarno. Zde jsem si nemohl odpustit pěšky výšlap k místní dominantě – kostelu Madonna del Sasso, který někteří raději zdolali kolejovou lanovkou. Byla to pěkná vycházka a z vrcholu (i po cestě) byla spousta příležitostí na vyfocení okolní krajiny.

Dále jsme přejeli do nedaleké Ascony, kde jsem si udělal menší prohlídku města a dal si před plánovanou ochutnávkou oběd v restauraci na břehu jezera s nádherným výhledem, zatímco jiní se šli koupat na pláž.

Následně jsme se přesunuli na ochutnávku vín do vinařství Delea v oblasti Ticino. Jestliže v předchozích dnech se v Itálii jednalo spíše o návštěvy menších vinařství, tak toto bylo takové středně velké až velké vinařství již na první pohled. Kromě vína se zabývá i produkcí balsamica čili vinného octa. Nejprve nás čekala exkurze do vinařství. Prohlédli jsme si prostory, kde probíhá samotná výroba vína, lahvovací linku, balení lahví do krabic. Poté i místo, kde vyrábějí grappu, skladují balsamico, a dále obrovské sklady s barikovými sudy i jejich muzeum vína.

Ochutnávka vín z oblasti Ticino

Po prohlídce vinařství následovala ochutnávka vín, která mě rovněž velmi mile překvapila, protože jsme přechutnali rovnou pět zajímavých vzorků. Ochutnávka začala vynikajícím šumivým vínem Spumante Brut Charme 2018, vyrobené z odrůd Pinot Noir a Chardonnay metodou charmat. Pokračovala výbornými tichými víny z Ticina. Po Merlot Blanco alias klaret z Merlotu nazvaný Chiar di Luna 2018 následovalo Apocalisse 2018 – cuvée z odrůd Chardonnay a Sauvignon. Poté přišlo MòMò 2017, Merlot z hroznů z jihu, který zrál 12 měsíců v dubových sudech. A pak to nejlepší na konec – San Carlo 2017, víno z jejich hroznů; a to převážně odrůdy Merlot z Locarna doplněné v minimálním množství hrozny odrůdy Cabernet Franc, které opět zrálo 12 měsíců v dubových sudech. K ochutnávce bylo rovněž občerstvení a dále pak tři vzorky vinného octa starého 3, 6 a 12 let s místními sýry.

Z ochutnávky jsme si zajeli do městečka Lavertezzo v horském údolí Val Verzasco, kterým protéká smaragdově zeleno-modrá řeka, jejíž břehy lemují jednoduché kamenné domy. Nad řekou se pak tyčí nádherný starý středověký most se dvěma oblouky. Vyzkoušel jsem teplotu vody a jednalo se opravdu o studenou horskou řeku, i přesto se ale jedna z účastnic zájezdu odvážila si v této ledové vodě zaplavat, čímž sklidila náš obdiv.

Při zpáteční cestě zpět do penzionu v Itálii jsme se ještě stihli zastavit si prohlédnout vodní elektrárnu Vogorno nedaleko Verzasca. Je z ní opravdu úchvatný pohled do okolí; ne nadarmo je druhým nejvyšším místem na světě, ze kterého se dá skočit bungee-jumping a „zahrála“ si i v bondovce GoldenEye. Tentokráte tam ovšem vzhledem k pozdějšímu času již nikdo nebyl. A stejně si myslím, že by se žádný odvážlivec z řad našeho zájezdu nenašel. Zatím se k tomu alespoň, dle paní průvodkyně, nikdo ještě neodhodlal a to už tam jezdí pravidelně na různé zájezdy mnoho let…

Den pátý – Lugano, ochutnávka v čokoládovně Alprose, Bellinzona a odjezd

Poslední den pobytu v penzionu jsme měli ráno před odjezdem čas se podívat po okolí. Některé zaujalo blízké městečko s úzkými uličkami, jiní se vydali do menšího obchůdku nakoupit suvenýry či jídlo na zpáteční cestu a někteří, jako já, zvládli oboje 🙂

Po rozloučení s majiteli rodinného hotelu jsme se vydali do Švýcarska. A to konkrétně do Lugana rozprostírajícího se u stejně pojmenovaného jezera. Prošli jsme se centrem a někteří z nás vystoupali až ke katedrále San Lorenzo, odkud byl krásný výhled na město. Samostatně jsem si pak prošel město a nezapomněl jsem se podívat na bránu u Luganského jezera či sochu legendárního lidového hrdiny Viléma Tella, který je znám i v našich končinách.

Po odjezdu z Lugana jsme směřovali na ochutnávku, tentokráte ovšem nikoliv do vinařství, ale do čokoládovny Alprose. Prohlídka začala ochutnáním sušenky namočené do tekuté mléčné čokolády. Projití dostupných prostor, i části popisující historii výroby čokolády, nám trvalo asi čtvrt hodiny. Minimálně další půl hodiny jsem ovšem s ostatními strávil ochutnáváním vzorků a výběrem čokoládových výrobků, které přivezu zpět. Různého zboží, které zde vyrábějí a to ještě navíc v nejrůznějších akčních baleních, zde totiž najdete opravdu spoustu…

Bellinzona, hlavní město Ticina

Poslední zastávkou ve Švýcarsku bylo nádherné město pod horskými štíty Bellinzona, které je hlavním městem kantonu Ticino. Nad městem se nachází unikátní ochranná soustava tří hradů, které jsou na seznamu UNESCO.

Výtahem přímo z náměstí (bohužel se nedalo jinak, protože schodiště na výstup pěšky bylo uzamčeno) jsme se dostali na nejstarší a nejníže položený z trojice hradů – Castelgrande, který jsme si mohli zdarma prohlédnout. Uvnitř věží bylo několik placených výstav muzea, ale mně stačila prohlídka hradu a okolí. Společně s paní průvodkyní a několika dalšími odvážlivci jsme se pak vydali pěšky z hradu kousek dolů; následně jsme pokračovali výstupem na hrad druhý – Montebello, který jsme si mohli opět zdarma prohlédnout, vstupné totiž bylo opět pouze do menších expozic místního muzea.

Vzhledem k tomu že třetí a nejmenší hrad – Sasso Corbaro – byl nejdále a byl přístupný pouze po zaplacení vstupného (ovšem s tím, že uvnitř byla nějaká výstava anatomie), jsem se raději rozhodl pro návrat zpět a ještě jsem si nakoupil nějaké jídlo a pití v supermarketu před dlouhou cestou zpět do České republiky.

Z Bellinzony jsme pak vyrazili okolo 17:45 a mířili jsme zpět domů přes Rakousko a Německo, kde nás bohužel po cestě chytla pořádná bouře, která nás poněkud zpomalila. Po cestě nám paní průvodkyně ještě pustila dokument o Švýcarsku, tak, abychom se dozvěděli více o místech, která jsme navštívili.

Den šestý – jezera pod horskými štíty za námi – návrat domů

Na první zastávku v České republice v Rozvadově jsme dorazili okolo jedné hodiny v noci. Příjezd do Brna jsme nakonec stihli po šesté hodině ranní dle plánu samozřejmě s předchozími zastávkami v Plzni a Praze.

Kvůli některým účastníkům se zastavovalo na více stanovištích, než bylo původně v plánu (např. v Praze jsme stavěli na třech místech). Což nás trošičku zpomalilo, ale dorazili jsme do Brna ještě v časovém limitu určeném pro jízdu autobusu. Po rozloučení s ostatními účastníky jsme vyrazili zpět vstříc svým domovům.

Závěrečné hodnocení cesty pod horskými štíty

Plusy

• Velmi pěkný zájezd, který mohu opravdu jen doporučit.
• Opravdu výborná a dobře naladěná paní průvodkyně. Vždy ochotná doporučit místní zajímavosti či nasměrovat kde mají zajímavé místní výrobky, skvělé jídlo, vynikající zmrzlinu či kam si zajít na dobrou kávu 🙂
• Nádherná krajina, zajímavá místa i vybrané památky.
• Skvěle vybraná vinařství s víny typickými v dané oblasti a za přijatelné ceny.
• Ubytování ve výborném penzionu s vynikající domácí kuchyní a milou obsluhou.

Mínusy

• Poněkud zdlouhavá cesta spojená s časným ranním vstáváním při odjezdu z Brna či návozových spojů z tohoto místa.
• Klidně by mohl být zájezd alespoň o den či dva delší, když už se jede tak dlouho.
• Na vinařských zájezdech bývá nepsaným pravidlem přispět do vinné banky nějakým tím vínem. To se pak rozlévá o přestávkách či v průběhu přejezdů všem účastníkům. Je to takový zažitý zvyk na vinařských zájezdech. Přestože se na to snažila paní průvodkyně ostatní navést, tak v případě tohoto zájezdu příliš neuspěla a zapojila se bohužel jen malá část účastníků. Ostatní si víno buď nebrali a neměli pak zájem do banky ani přispět a nebo sice ochutnali a koupili si i víno, ale popíjeli je pak následně sami či po malých skupinkách. Což mě i ostatní přispěvatele do banku trošku zklamalo, ale s tím se holt nedá nic dělat.

Info o dalších zájezdech za vínem na stránce Travel 2002.