Budoucnost vína v ohrožení: klíčem k přežití je voda v krajině a chytré závlahy

Klimatická změna už není jen abstraktním pojmem v učebnicích, ale tvrdou realitou, která přímo ovlivňuje obsah našich sklenic. Pro tuzemské vinaře se voda v krajině stala strategickou surovinou číslo jedna. Vyplývá to ze třetího setkání profesní platformy DoVinic.cz, kde se sešli zástupci největších hráčů na trhu – společností Bohemia sekt, Lahofer, Zámecké vinařství Bzenec, Château Valtice – Vinné sklepy Valtice a Château Topoľčianky, aby koordinovali postup proti narůstajícímu suchu.

Extrémy počasí mění pravidla hry

Zatímco dříve byla závlaha v českých a moravských vinicích vnímána jako nadstandardní bonus, dnes se stává nutností pro ekonomické přežití. Podle vinařů už totiž nejde jen o velikost sklizně, ale o samotnou schopnost révy v extrémních podmínkách prosperovat.

„V České republice v důsledku změny klimatu roste variabilita počasí a zesilují extrémy. Jsme nyní v situaci, kdy není dlouhodobě možné pěstovat efektivně révu ve větších objemech bez ztrát,“ varuje Petr Ptáček, vinohradnický manažer skupiny Bohemia sekt. Podle něj je závlaha jedním z účinných nástrojů pro udržení kvality a výnosu hroznů, a tím konkurenceschopnosti tuzemských vinařů.

Proč se voda v krajině ztrácí, i když prší stejně?

Klíčový vhled do problematiky přinesl Václav Rára z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe). Data z projektu InterSucho totiž odhalují paradox: celkové roční úhrny srážek zůstávají v Česku dlouhodobě podobné, ale krajina je přesto vyprahlejší. Dochází totiž ke změnám v časovém rozložení srážek v průběhu roku. Hlavním viníkem je rostoucí teplota, která dramaticky zvyšuje výpar.

„V podmínkách České republiky znamená zvýšení teploty o 2 °C úbytek zhruba 100 mm vody ročně v důsledku vyššího výparu. Z tohoto pohledu je závlahový systém napojený na stabilní a dostatečně kapacitní zdroj vody účinným adaptačním opatřením v oblastech s napjatou vodní bilancí,“ vysvětluje Václav Rára.

Inspirace z Izraele a australských plání

Vinaři nečekají na zázrak a aktivně testují inovace ze světových vinařských velmocí. Bohemia sekt například na Moravě spustila víceletý test tzv. „regulovaného deficitu“. Tato metoda, osvědčená v izraelské oblasti Judea Hills nebo v australském Barossa Valley, učí vinohrady hospodařit s minimálním množstvím vody tak, aby nedošlo k poškození keřů, ale zároveň byla stimulována kvalita hroznů.

Petr Ptáček k experimentu dodává: „Použili jsme izraelskou metodiku a simulovali jsme podmínky italského Vadobbiadene, oblasti, kde se vyrábí prosecco. Postupy jsme aplikovali na tuzemské odrůdy a sledovali, jak optimálně hospodařit s vodou, aby vinohrady lépe zvládaly výkyvy počasí a zároveň zvýšily efektivitu produkce.“

Adaptace jako společný úkol

Situace je o to naléhavější, že loňský rok byl srážkově podprůměrný a ani úvod roku 2026 zatím nenaznačuje obrat k lepšímu. Vinařské špičky, které dohromady obdělávají téměř pětinu všech vinic v Česku, se shodují: boj se suchem nelze vyhrát izolovaně.

„Debata se už nevede o tom, zda zavlažovat či ne, ale jak co nejefektivněji s vodou při závlahách pracovat a jak ji ve vinohradu udržet co nejdéle,“ uzavírá Bořek Svoboda, ředitel Zámeckého vinařství Bzenec.

Adaptace na nové klimatické podmínky tak bude vyžadovat úzkou spolupráci mezi pěstiteli, vědci a státem. Voda už totiž není jen položkou v provozních nákladech, ale faktorem, který rozhodne o tom, zda moravské vinařství zůstane i v příštích dekádách výkladní skříní českého zemědělství.

foto: BOHEMIA SEKT, czechglobe.cz, Zámecké vinařství Bzenec, DoVinic.cz