Svatovavřinecké 2011 pozdní sběr z vinařství Rajhradské klášterní je elegantní hřejivé víno. Sedm a půl roku od sklizně hroznů je svěží a jakoby ještě ne zcela dospělé. Přesto časem už zmoudřelo a pije se pohodově.

Rajhradské klášterní působí dojmem velkého vinařství s rodinným přístupem. Na našem vinařském nebi není tak úplně neznámou a nevýraznou hvězdou, přesto na nějaké výraznější záblesky, či spíše zářnou stabilitu, teprve čeká. Působí občas lehce schizofrenním dojmem: průměrná bílá vína oproti výborným červeným. Dáno je to vinicemi, ty s modrými odrůdami leží ve vyhlášeném regionu Dolnokounicka. Ale i mezi bílými viny lze najít velmi povedené vzorky (třeba skvělý Pinot 333), doporučit lze však spíše vína červená. Aktuálně třeba Rulandské modré 2015 výběr z hroznů, které je letos (stejně jako loni!!!) zařazeno do stovky vítězů Salonu vín.

Vinice Dolních Kounic sice proslavila odrůda jiná, Frankovka, ale i obecněji řečeno, všem modrým odrůdám se zde daří. Proto sáhnout po místním Svatovavřineckém nebývá špatnou volbou.

Svatovavřinecké 2011 pozdní sběr, Rajhradské klášterní

Víno působí neprůsvitně, opalizuje. Přesto není inkoustově tmavé, ba naopak. Má světle rubínovou barvu s již lehounce uleželým nádechem a světlý okraj. Viskozita je v normě.

Vůně je poměrně intenzivní a docela příjemná. Lehce jako by v ní vystřelovalo něco zeleného, ale převládá pocit právě vyloupnutých švestek z horkého táče. Následují pak ostružiny a možná borůvky. Na konci lehce višně, alkohol a náznak exotických květin.

V chuti dominuje velmi příjemná ovocná a stále svěží kyselinka. Směs různých druhý marmelád, švestkové, ostružinové, borůvkové a malinové, doplňuje mírně kořeněný, anýzový nástup. Dochuť je dlouhá a připomíná mi povidla se špetkou badyánu.

Svatovavřinecké z vinařství Rajhradské klášterní

Svatovavřinecké ročníku 2011

Barva světle rubínová se zralým nádechem

Víno během výroby a zrání pravděpodobně nepotkalo dřevo, a nebo jen ve velmi citlivé podobě, a tak jsou přítomné taniny velmi jemné. Trochu vystupuje vyšší alkohol, což v kombinaci s přítomnou kyselinkou vede k zdařilému kombinování s jídly. S klobásou či hovězím nelze sáhnout vedle, ale i takové uzený bůček na prkénku by náramně ladil. A což teprve s červeným zelím se sušenými povidly! Díky jemnosti, nebo až subtilnosti a mírné plochosti, se víno popíjí dobře i samotné. Ve vůni i chuti vyvstává otázka: jak to tedy je s příbuzností Svatovavřineckého s ostatními pinoty? Podle rajhradského vzorku jsou rozhodně bratranci. Bodové hodnocení není až tak podstatné, jde spíše o zážitek z vína, které pravděpodobně bude k sehnání už jen stěží.